Pořídili jsme si štěňátko aneb pro nezkušené chovatele

Pořídili jste si pejska? A víte co dál?

Malé štěňátko přináší do rodiny spoustu radosti, ale i starostí. Jako malé dítě.  V těchto několika řádcích se pokusím shrnout své zkušnosti a rady které dostanete od chovatele, tedy odemě, když si povezete pejska domů. Věřte mi, že ta přemíra informací během chvilky se vypaří a než dojedete se svám miláčkem domů a nebudete schopni polovinu věcí sdělit zbytku rodiny. Takto budete mít čas vše si v klidu přečíst a na vše se připravit, popřípadě se zeptat na další otázky.

1) Výběr štěněte

•  Pokud si kupujete psa od chovatele, mělo by jít štěně od matky k nové rodině v ideálním případě v 8 týdnech věku, nejdříve však na 7. týdnu. Dřívější odběr je nevhodný pro dobrý psychický vývoj pejska. I když mu poskytnete tu nejlepší péci, budou mu ony týdny do 2.měsíce stáří chybět při vývoji jeho vztahu k ostatním psům a někdy i k lidem.  Chovatelské kluby i zakazují dřívější předání pejska.

• Při odběru bychom se měli podívat štěněti na bříško, kde v místě pupku se muže nacházet různě velká boulička - pupeční kýla. Tu je nutno většinou později odoperovat ale není to vada, která by pejskovi  znemožnila plnohodnotný život.

• Zkontrolovat je třeba i čelisti. Ve štěněčím věku ještě nepoznáme, zda bude mít pes v dospělosti všechny zuby, což je u některých plemenpodmínkou chovnosti, ale už nyní můžeme rozpoznat výrazný předkus nebo podkus. Pozor - takové vady se věkem neupraví a u psu s průkazem původu až na výjimky vyřazují z chovu.

• Dále se pejskovi podíváme do uší. Přítomnost hustého, tmavého, suchého, drolivého mazu může signalizovat ušní svrab a není známkou dobré hygieny chovu, stejně jako blechy, které nacházíme v srsti po celém těle. Někdy najdeme přímo blechy, někdy jen černé tečky v srsti - bleší hovínka.

 2) Odčervení:

• Štěňata by měla být od 3. týdne věku pravidelně každé 2-3 týdny odčervovaná až do věku 5-6 měsíců a dále i v dospělosti min. lx za 1/2roku, podle intenzity kontaktu s ostatními psy. S odčervováním by tedy mel začít chovatel, vést o něm záznamy a ty předložit při odběru novému majiteli, který v něm pak bude pokračovat. Důvod opakovaného odčervování v intervalu 2-3 týdnu u štěňat je ten, že téměř každá fena má v těle (ve svalech, v játrech a dalších orgánech) zavrtané "spící" larvičky škrkavek, které se při graviditě probudí a provrtávají se pres dělohu do plodu štěněte. Další dávku larviček dostane štěně v mateřském mléce. Tyto larvičky se ve štěněti opět zavrtají do svalu a orgánu a postupně se uvolňují. Téměř všemi dosud známými odčervovacími prostředky se dostaneme jen na dospělce, kteří už jsou ve střevě. Proto musíme odčervovat opakovaně, neboť dokud se štěně nezbaví zásoby larviček a nevytvoří si schopnost bránit jim ve vývoji v dospělce, dozrávají v něm stále noví a noví parazité. Když podáme klasický lék proti parazitům zvířeti do úst, projde lék střevem a zahubí všechny dospělé škrkavky. Ale druhý den mohou dospět další a budou cizopasit ve střevě až do příštího odčervení. První odčervení provádí chovatel  pomocí speciální pasty, která škrkavky jen ochromí, ale nezabije, takže celé odcházejí a nerozkládají se ve střevě. Potom už odčervujeme tabletkami podle potřeby.

3) Očkování:

• Je nejjednodušším a přitom nejdůležitějším způsobem, jak předcházet radě infekčních onemocnění, z nichž většina ohrožuje pejska přímo na živote a některá jsou přenosná i na člověka. Základní očkovací schéma u moderních, dnes používaných vakcín je 6, 9, a 12 týdnu. Každé očkování obsahuje o něco širší kombinaci chorob a v posledním je obsažena i vzteklina. Po každém očkování se muže objevit postvakcinacní reakce a to i v případě, že pes byl už několik let stejnou vakcínou bez potíží očkován. Nejčastější typ reakce je podobně jako u miminek a malých dětí několikadenní (2-4 dny) rozmrzelost, nechutenství, bolestivost svalu a kloubu. Pejsek je méně aktivní, nehraje si, nechce jíst a když ho vezmeme do rukou, zakňučí, protože ho bolí celé tělíčko. Tento stav většinou není třeba řešit jinak, než několikadenním klidem a sám pomine. Dalším typem reakce je vznik tuhého uzlíku až bulky v místě vpichu, která opět většinou sama během několika dnu až týdnu zmizí. Vzácně se objeví nejzávažnější typ reakce - alergie doprovázená otokem hlavy. Dojde k ní zpravidla do 2 hodin po vakcinaci a v tomto případě je třeba navštívit včas lékaře, aby nedošlo k otoku dýchacích cest a případnému dušenÍ. Všechny tyto typy komplikací se objevují jen zřídka. Riziko onemocnění a/nebo úhynu na některou z obvyklých psích infekčních chorob je mnohonásobně vyšší než jakákoliv negativa spojená s očkováním. Samozřejmě k tomuto povinnému očkování jsou doplňkové, které jsou na zvážení majitele. Lze očkovat proti borellii, tetanus, kožním plísňovám onemocněním, infekčnímu kašli atd. Tetanus je smrtelné onemocnění, jehož zárodky jsou přítomny všude v půdě okolo nás a k nakažení stačí často banální úraz, jakým muže být třeba zlomený drápek.  Borelióza je choroba přenášená zejména klíšťaty, u pejsku se projevuje často až za několik měsíců po kontaktu s klíštětem a muže mít svalovou, kloubní, či nervovou formu. Léčba trvá několik týdnu, je značně nákladná a pacient muže trpět trvalými následky. Boreliózu je vhodné poprvé očkovat v době, kdy nehrozí napadení klíštětem, tedy od podzimu do časného jara. Nejlépe na přelomu února a března.

4) Krmení:

• Kvalitní krmení je naprostým základem správného růstu a vývinu psa. Nemůžeme krmit psa nekvalitní potravou a očekávat, že z něho vyroste krásný. zdravý a silný jedinec. Názory na to, co je kvalitní potrava, se různí a procházejí názorovým vývojem. Výzkumy na zahraničních universitách a ve výzkumných centrech velkých a seriózních firem zaměřených na výrobu krmiv pro psy a kočky přinesly zejména v poslední době mnoho nových poznatku, které jsou často i v přímém rozporu s tím, co se tradovalo dříve. Granule nebo doma připravená strava?Chcete-li psovi vařit, znamená to mít zdroj kvalitního masa- svaloviny, mísit ji v poměru 1/3masa ku 2/3 přílohy (rýže, těstoviny, vločky,....), přidat zeleninu, vitamíny, minerály. Než se pustíte do krmení masem, určitě si nastudujte k tomu určenou literaturu, webové stránky či radu poskytnou zkušení chovatelé. Já osobně věřím granulím - kvalitním granulím. Poměr všeho je vyvážený, a nemusím se strachovat zda pejskovi něco nechybí. Na přilepšenou dostávají masíčko, přílohy, tvarohy, smetánky, atd vše co mají rádi  a neublíží jim.

GRANULE: 

Pokud se rozhodnete pro granule, měli byste vědět (doufám, že víte), že není granule jako granule -  značka jako značka a co vyhovuje jednomu plemeni nemusí vyhovovat zrovna berňákům. Jistě chápete že co je levné stojí za.......nic a u granulí to platí stejně. Nějaké levné granule z Tesca 10 kg za 100 - 200 kč bych nedala ani nejhoršímu nepříteli.  V prvních dvou letech a obvzlášť u berňáků je důležítá kvalita stravy a proto bychom na ni neměli šetřit.Pejsek si buduje imunitu, vyvíjí se celé tělo i mysl, a zvlášť u našich zlatíček je důležitost kvalitního vývoje kloubů.  Před námi je  ukázat si ty vhodnější značky. Výběr je samozřejmě na Vás a na chutích pejska. Nutram, Purina, K-9 jsou krmiva střední kvalitní třídy, která poskytnou dospělému psu vše, co potřebuje. S K9 jsem dlouhou dobu krmila a pejskové byli zdraví a spokojení. Chceme-li mu poskytnout to nejlepší pak je tu  PURlNA PRO PLAN, HILLS a ROYAL CANINE jsou značky obsahující kompletní výživu pro pejska.  My momentálně krmíme značkou Monge a Sportmix, které také vřele doporučuji.  Záleží už na rozhodnutí kolik do pejska chcete investovat. Je třeba počítat s tím, že dospělý berňák každý měsíc sní celý pytel granulý takže denně zhruba  300-500g dle váhy a nějaké pamlsky. Je třeba vybrat i vhodný druh z hlediska velikosti plemene a stáří peska.  Jsou granule pra malé,  střední velké a obří či gigantická plemena a každá  mají odlišné nároky a také velký rozdíl je či krmíme štěně ve vývinu, dospělého psa či starého pejska. Dělení je samozřejmě více, uvádim pouze základní a při nákpu je třeba dobře přečíst pro kterou skupinu je krmivo je určeno či nechat si poradit v obchodu.

Krmný režim: 

štěně, stejně jako malé dítě, je třeba přivyknout na pravidelný režim krmení. Meěo by jíst do věku 1/2roku 3x denně. Velký pejsek může jíst 2x denně. Méné často nedoporučuji neboť u berňáku a dalších velkých plemen hrozí riziko torze pokud by pejsek snědl mnoho potravy najednou. Torze je zjednodušeně přetočení  a uzavření žaludku a pokud pes nedostane ruchlou operativní pomoc umírá.  Krmit leze suchými či mokými granulemi. Sama préferuji suché, pejsek si při jedení čistí zuby od zubního kamene a dalších nečistot. Pokud zvolíte mokré leze zalít vodou či vývarem a nechat nabobtnat. Mokré granule ktéré  nejsou snědeny  nenecháváme max po pár hodinách vyhazujeme. Mokré krmení doporučuji spíše pro štěňátka či nemocné a staré pejsky. 

Dávkování: 

Obecné dávkování bývá u každého krmiva napsané na pytli a je odlišné u různých značek a cílových skupin zvířat, pro které jsou určena. Vždy ale platí, že spotřeba krmiva je přísně individuální záležitost a liší se u každého jedince. Je třeba proto vyjít z průměrné doporučené dávky a podle přírůstku či úbytku váhy zvířete množství krmiva doladit. Je třeba ale hlídat, aby pes nebyl ani příliš hubený a ani (což je mnohem častější) příliš obézní. Pokud je příliž sytý či naopak stále hladový je třeba dávkování upravit. Moje zkušenosti jsou že dospělí 40kg jedinec sní přiblížně 450g.  Dávku kterou určité dle návodu pro svého pejska rozpočítáte rovnoměrně do celého dne dle počtu krmení během dne ( štěně 3x denně .......g krmiva, dospělí pejsek 2x denně ..........g krmiva)

NIKDY nedávejte psovi KOSTI!!!  Kosti mohou poranit krk, jícen, žaludek či střevo, ale i když jsou měkké, nebo namleté, pohlcují vodu a mohou způsobit zácpu. A někdy natolik vážnou, že se ji nepodaří vyřešit jinak než náročnou a drahou operací.

5) Kastrace:

Týká se zejména feneček. Možná se zdá někomu předčasné mluvit o kastraci sotva jsme si přinesli štěňátko domu, ale je třeba uvědomit si několik věcí. Především: Proč jsme si pořizovali pejska? Máme-li výstavní nebo pracovní fenu s rodokmenem a plánujeme-li chov úspěšných jedinců, nebudeme samozřejmě o kastraci uvažovat. Ale máme-li pejska jen pro radost, pak je to to nejlepší, co pro něho můžeme udělat. Často slyšíme a dříve se skutečně tradovalo, že "alespoň jedenkrát musí mít štěňata". Výzkumy prováděné ve Spojených státech na velkých skupinách fen, které rodily lx, vícekrát a ani jednou, ukázaly, že mezi nimi není příliš velký rozdíl mezi výskytem cyst a nádoru vaječníku a dělohy, zánětu dělohy a nádoru mléčné žlázy. Jen u fen, které rodily vícekrát, byl nižší výskyt hormonálně podmíněné cukrovky. Všechny tyto skupiny ovšem výrazně zastínila skupina fen kastrovaných. Zde, pokud se odebere vše, tj. děloha i vaječníky, nehrozí žádné další onemocnění těchto 2 orgánu. Výskyt hormonálně podmíněné cukrovky je téměř nulový. Čím dříve se operace provede, tím vetší je ochranný efekt proti nádorům mléčné žlázy. Z výsledku těchto výzkumu vyplývá, že fena opravdu nemusí mít ani jednou za život štěňata, ale pokud s ní UŽ,nebo vůbec, nepočítáme do chovu, je dobré nechat ji vykastrovat. Z hlediska dokončení tělesného vývoje je vhodné kastrovat fenu až po dosažení pohlavní a fyzické zralosti, tj. po odeznění l.hárání. Pokud se zákrok provádí mezi 1.-2. háráním, je ochranný vliv až 90ti procentní. Čili riziko výskytu zhoubného nádoru v mléčné žláze je o 90% nižší, než u nekastrovaných fen. S každým dalším háráním se pak tento ochranný vliv snižuje, až po 4. hárání zůstává už stejný, zhruba 30%. Proto každému, kdo si koupí psí dámu, doporučujeme, aby se rozhodl, zda bude chovatelem, nebo zda usnadní a ulehčí život sobe i svému psu a nechá svou psici vykastrovat. Takto ošetřená fena nehárá, netrpí na falešné březosti a nemusíte mít strach, že dojde k nežádoucímu nakrytí a že budete řešit problém, jak nechtěnou graviditu přerušit, nebo co s neplánovanými štěňaty. kastrace psích pánu se provádí většinou z hlediska zklidnění nadměrného pohlavního pudu. Pokud bydlí pejsek v paneláku, kde v jednom vchodu žije více feneček, tak v období kdy hárají je psí kluk vystaven psychickému utrpení. Někteří to snáší opravdu špatně, nejedí, likvidují doma koberce a nábytek a fenku se nenechají přivolat a utíkají. Kastrace nenaučí psa poslouchat, ale odstraní tento rušivý vliv. Další indikací je léčba a prevence onemocnění prostaty. To postihuje psy většinou ve starším veku podobně jako jejich lidské protějšky a jedná se o velmi častý problém. U kastrovaných psu je výskyt prostatických cyst a hyperplasií téměř nulový.